Ostrov na jihozápadě Itálie, oplývající historickými monumenty a pohádkovými plážemi s azurovou vodou. V sezóně je ostrov nacpaný turisty, mimo sezónu naopak zeje prázdnotou. Díky vstřícnosti a pohostinnosti místních lidí tak můžete nerušeně okusit skutečný duch Sardinie. V následujícím článku se dozvíte, která místa rozhodně nevynechat a jak při cestě ušetřit.
Zkouškové na vysoké škole je dostatečně dlouhé a studentům tak často zbývá několik dní volna. My jsme se rozhodli je procestovat. Bylo nám jedno kam, jediné, co nás limitovalo, byl zoufale nízký zůstatek na našich účtech. Po měsíci hledání levných letenek padla volba na Sardinii. Dá se ale zvládnout týdenní výlet po ostrově za tři tisíce korun?
Letenky z Bratislavy jsme koupili za zajímavých 1600 Kč. Původně cena vypadala ještě příznivěji, během procesu nákupu letenek ale RyanAir připočítává manipulační poplatek. Naším cílem bylo poznat co nejvíce míst, která stojí za navštívení.
Kuchyně
Ač místní tvrdí opak, z pohledu Evropana je sardská kuchyně velmi podobná té italské. Místní specialitou jsou sladkosti, například Torone, pochoutka velmi podobná měkkému tureckému medu. Za ochutnání stojí i desítky dalších druhů cukroví. V obchodech lze také koupit nepřeberné množství sýrů z místní produkce. Měkké, tvrdé, zrající, ovčí, kozí, kravské. Výborné jsou bez výjimky všechny. Samozřejmě nemůže chybět italské espresso, kterému holduje snad každý ostrovan. V domácích podmínkách jej Sardové připravují v “moka” konvičce, jakémsi předchůdci dnešních espresso přístrojů. Na ostrově roste nepřeberné množství ovoce a zeleniny, které je možné koupit na místních trzích. Mezi tradiční zemědělské produkty patří i olivový olej a víno. Sardové jsou na něj velmi hrdí a rádi cestovatele zvou k jeho ochutnání.
Cestování
Na Sardinii létá ze střední Evropy nízkonákladový letecký dopravce RyanAir, z Bratislavy do Alghera se dají sehnat letenky od patnácti set korun. Veřejná doprava je o něco dražší, než na co jsme zvyklí z Česka, síť státních autobusových linek ale zdaleka není tak rozvinutá a na mnoho zajímímavých míst ani nezajíždí. Z toho důvodu je nejvhodnější vypůjčit si auto, nebo motocykl. Potěšeni budou vyznavači stopování. Narozdíl od pevninské části Itálie, která ke stopařům poměrně nevlídná, se na Sardinii stopuje velmi dobře. Navíc se od řidičů cestovatel dozví spoustu zajímavostí o ostrově.
Policie, stát!
Policie na Sardinii bdí nad cestovateli snad víc, než náš soused nad svým padesátiletým embéčkem. Setkání se strážci zákona bývá ale spíš milé zpestření. Když máte na zádech batoh, každý policejní vůz u vás zastaví, aby se optal, zda je vše v pořádku. Při stopování na dálnici, které je v celé Itálii zakázáno, nás policisté místo pokuty odvezli na lepší místo. Jindy, při zakázaném stanování u Nuraghu Sante Antine, vypadali muži zákona přísněji. Když ale viděli, že jsme na místě jen přespali, zeptali se na pár otázek – kolik nocí jsme na místě strávili, odkud a kam jdeme,… Dotaz, jak se nám na Sardinii líbí, už naznačovala‘, že i toto setkání bude nakonec milé. V obci Orgosolo, pověstné pro svou banditskou minulost, nás hlídka upozorňovala, abychom nezůstávali v ulicích po setmění. Prý aby nás někdo neoloupil. Když nás míjeli po několikáté, poručili nám nastoupit do auta, že nás odvezou do našeho hostelu. My ale žádné ubytování nechtěli, plánovali jsme i přes zákaz stanovat za městem. To jsme jim také řekli. Bezradnost z očí přímo tryskala. Začali obvolávat známé a kamarády, až se jim povedlo nám najít místo pro stan v oplocené vinici jednoho z nich. Pozornosti policie zkrátka na Sardinii cestovatel neunikne.
Ubytování
Noc v hostelu můžete mimo sezónu pořídit od sto padesáti korun, dvoulůžkový pokoj od sedmi set. Takřka v každé vesnici můžete najít rodinné penziony, které nabízí noc se snídaní. Zvláště v období, kdy na ostrově mnoho turistů není, se dá cena většinou dohodnout. V období letních prázdnin je nutné počítat s nárůstem ceny zhruba o pětadvacet procent. Stanování je na celém ostrově zakázané, vyjma označených kempovišť. Osobní zkušenost je ale taková, že pokud nemáte kolem stanu hromadu odpadků a na místě strávíte jen jednu noc, policie bývá vstřícná. Rozhodně se ale nevyplatí stavět stan v turisticky exponovaných přírodních rezervacích. Stanování v lesích je takřka vyloučené, byť je velká část ostrova pokryta stromy.
Kam se podívat
Na Sardinii si vybere každý. Všudypřítomné vápencové skály jsou důvodem, proč je ostrov doslova rájem pro lezce. Milovníci historie a památek mohou kromě historických center měst navštívit například některý z více než sedmi tisíc Nuraghů – kopulovitých kamenných staveb, jejichž původ odhadují archeologové na období od sedmnáctého do osmého století před Kristem. Největší z nich, Nuraghe Santu Antine, se nachází nedaleko městečka Torralba. Za vidění stojí i murales –< tradiční malby na zdech domů.
Autoři svými malbami většinou upozorňují na palčivá sociální a politická témata. Murales jsou k vidění pouze v městečku Orgosolo, které je pověstné tím, že v něm donedávna sídlili bandité. Ti, co se raději toulají po přírodě, se mohou vydat na jedno až dvoudenní trek do kaňonu Gola di Gorropu, nacházejícího se nedaleko městečka Dorgali. Na pěšinu ovšem zapomeňte – cesta kaňonem rozhodně není pro každého. Kdo chce navštívit nejzajímavější (a placenou) část soutěsky, musí překonat bezpočet obřích balvanů a to způsobem, který často hraničí s horolezectvím. Když už cestovatel váží cestu do národního parku Gennargentu, kde leží zmiňovaný kaňon Gorropu, byl by hřích nepodívat se na další zajímavost oblasti. Jen pár kilometrů od soutěsky, na vrcholu skalnatého hřebenu, leží kdysi obydlená jeskyně Tiscali. Podle archeologických nálezů zde v pátém až čtvrtém století před naším letopočtem žilo až tisíc lidí, kteří byli vyhnáni ze svých vesnic v údolí. Dnes z lidských obydlí zbyly jen obvodové zdi a pár nalezených artefaktů, i tak je ale návštěva jeskyně nezapomenutelným zážitkem.
A cena?
Jak jsem v úvodu článku nastínil, naším cílem bylo projet co nejvíce míst na Sardinii s rozpočtem tři tísíce korun. Při ceně 1600 za letenku je dodržení rozpočtu velký oříšek. Nic není nemožné, ale na cestování hromadnou dopravou to rozhodně není. S dopravou na bratislavské letiště, rozumným poměrem stopování a hromadné dopravy, skromným jídelníčkem a dvěma nocemi v nejlevnějších hostelech jsme nakonec za výlet utratili zhruba pět tisíc korun. A stálo to za to.
